ARMED v Brně
O prodejně v Brně jsme uvažovali dlouho. Hlavním impulsem bylo shlédnutí dokumentu Nuda v Brně, ze kterého bylo jasné, že v Brně to žije. Druhým důvodem bylo, že Brno potřebuje pořádný army shop. Jenže vždy z toho z nějakého důvodu sešlo. Když jsme chtěli obhlédnout terén, zjistili jsme například, že není vůbec snadné se do Brna dostat. Nejdříve jsme to zkusili po dálnici D1. Už za Humpolcem jsme ale pochopili, proč se jí přezdívá nejdelší motokrosová trať v evropě. Museli jsme se potupně vrátit zpět, na autě nechat vyměnit tlumiče a v ústech plomby.
Ilustrační foto: hustý provoz na D1
Podruhé jsme se pokusili dostat do Brna vlakem. Mělo nás varovat, že cesta po kolejích byla plánována ještě o půl hodiny delší, než po D1. Což o to, cesta v retrovlaku proběhla relativně v klidu, byť parní lokomotiva by se hodila k vagónům lépe. Ale když jsme vystoupili na hlavním nádraží, mysleli jsme, že jsme zaspali a přejeli až do Astany.
Ani pak nám však štěstí nepřálo, protože jsme nemohli najít vstup do metra. To se nám nakonec nepodařilo vůbec, pravděpodobně je Brněnské metro dobře zamaskováno před cizinci. Zmateně jsme bloudili po městě, až jsme narazili na zvláštní objekt. Při pohledu z výšky bylo jasné, že bude bezpečnější vrátit se do Prahe.
zdroj: Pražský institut pro urážení Brna.
Pokus číslo dvě
Podruhé jsme se vrátili potupně zpět do Prahy a myšlenky na prodejnu v Brně zaplašili.
Občas se k našim uším donesla zpráva, že obyvatelé Brna téměř živoří, že nemají kde pořídit kvalitní taktické vybavení, že nepoznali komfort moderního e-shopu a dlouhé otevírací doby. Chvíli jsme sami sebe přesvědčovali, že nemůžeme zachránit každé druhé největší město v české republice a Brňáci se o sebe musí postarat sami. Něco se ale stalo, co nám otevřelo oči. V prosinci do naší pražské prodejny vstoupil zvláštní člověk. Byl zcela vyhublý a zvláštně oblečený. Mluvil cizí řečí, ale pochopili jsme, že přijel po z veliké dálky, překonal strašné překážky a na cestě strávil 24 hodin. Ne, to nemůže být pravda. To není možné. Nakonec jsme tu neuvěřitelnou zprávu přijali. Ten statečný člověk přijel z Brna po D1, nakoupit zásoby tacticool vybavení na zimu. A tehdy jsme si řekli: "Pokud to zvládne on, musíme to zvládnout také. Nemůžeme riskovat životy Brňanů, cestujících po D1 pro potřebné survival vybavení! Musíme otevřít prodejnu v Brně!"
Tentokrát na to ale musíme jinak. Musíme na to vědecky. Jak první jsme vyzkoumali, že:
Bylo jasné, že potřebujeme zjistit o Brně co mnohem víc informací. Také budeme muset vyřešit jazykovou bariéru. Pro jednou se na nás štěstí usmálo a narazili jsme na Institut pro město Brno. Přesněji řečeno Pražský Institut pro urážení Brna. Dozvěděli jsme se mnoho důležitých informací. Namátkou: Na bobry nalíčili u Brna past na medvěda, Děti v Brně zmlátili staršího muže tyčemi, nebo U dětského hřiště v Brně našli umělou nohu, hledá se její majitel. Bylo jasné, že nás čeká velké dobrodružství. Další cenné informace jsme našli na webu Prigl.cz. Problém byl ovšem stále s jazykovou bariérou a tehdy se na nás štěstí usmálo podruhé. Narazili jsme ve Vysočanech na rodilého Brňáka, který byl ochoten nás za pár třpytivých plíšků z Dog-tagů naučit základy Brněnštiny, neboli Hantecu. Jako první nás nechal nastudovat články jakýchsi KKRD Boys. Učili jsme se vyslovovat slůvka jako domašov, koc, cemr a pasr. Když teď rozumíme řeči našich zákazníků a víme, co se v Brně děje, můžeme vám slavnostně oznámit:
Připravte si bakule, poněvadž do Kéniku valí Armed. Budete valit augle, jaký betelný cajky v našem novodurovým kvelbu splašíte. Róry na čapy, futrály na bedny, šlupky, kchány...
Otevírat budeme hned, jak začne zoncna rumplovat.
A esli sháníte bóchačku a ste fachman/fachmanka, hoďte čučku sem.
